Historie obce

Archeologové v katastru obce Bělé objevili paleolitickou stanici a potvrdili tak, že byla osídlena již před více než 10 000 lety př.n.l. Prosperující obcí však byla Bělá až v roce 1349, kdy město Opava zapsalo do městské knihy její povinnost platit mostní žito, naturální dávku ve formě obilí za údržbu mostů a cest. Tento záznam je první písemnou zprávou o existenci Bělé. Ves byla ve 14. a 15. století v majetku vladyckého rodu, který užíval šlechtický predikát "z Bělé".

Podnikatelská aktivita vladyků z Bělé byla pozoruhodná. Zatímco při dělení Opavska v roce 1377 drželi Jaroslav a Mrákota z Bělé pouze ves, Ješek s Dorotou roku 1413 již se vsí drželi i dvůr a roku 1439 Jan z Bělé své manželce Aničce připsal tvrz se vsí a k Bělé přikoupil ještě ves Závadu. Janovi synové Václav a Janek se o majetek otcovský podělili tak, že Janek zůstal v Bělé na tvrzi, kdežto Václav získal roku 1464 Závadu s olšinou a dvěma rybníky v Bělé,mlýnským a horním. Výše uvedený Jan z Bělé s univerzitním akademickým titulem "mistr" založil zajímavou tradici bělských majitelů. Mnozí z nich byli totiž významnými zemskými úředníky. Zmíněný Jan, coby stoupenec husitství byl nejprve písařem knížectví ratibořského, od roku 1441 písařem knížectví těšínského a od roku 1464 nejvyšším zemským písařem knížectví opavského. Jindřich Bělský z Bělé, který ves s tvrzí prodal roku 1498 Stiborovi Doupovcovi ze Stěbořic, usídlil se na Sosnové jako komorník cúdy krnovské. Martin šíp z Bránice, který ves Bělou s tvrzí, dvorem a mlýnem koupil roku 1506 od Stibora Doupovce ze Sudic, byl rovněž zemským komorníkem. Stejnou funkci zastávali i Jošt z Tamfaldu a Oldřich z Tvorkova, kteří v rychlém sledu za sebou se také vystřídali ve vlastnictví Bělé.

Od roku 1529 následovali Bludovští z Kornic, Laryšové z Načeslavic, Rosečtí z Iváně. Ale to již nastoupila tvrdá rekatolizační garnitura těžící od roku 1607 z vojenského pokoření Opavy a tvořená z řad přivandrovalých cizinců. Zikmund Falkenhon z Glošku spojil v roce 1612 Bělou se Sudicemi, do roku 1672 vlastnili Bělou Brixové z Monslu, od roku 1711 Hennové z Henneberku, kteří po získání Dolního Benešova v roce 1774 spojili obec s tímto panstvím. Tito byli posledními vlastníky tvrze. K roku 1721 byl v Bělé mlýn o jednom složení, krčma, panský dvůr a 6 rybníků: Valový, Vesnický, Křížový, Mlýnský, Tarnovecký a Přackovec. Vznik školy se datuje k roku 1842, po stavení školní budovy k roku 1872, její přestavba k roku 1909. Poslední majitelé vsi Rothschildové zde provozovali pro tento region pozoruhodný umělý chov pstruhů. Po připojení k ČSR v roce 1920 měla Bělá 284 ha,448 obyvatel, 70 domů, mlýn, dvůr, hájovnu, hostinec, krejčího a obuvníka. Bělá byla k 1.1.1976 sloučená s Chuchelnou.